Nebojte se zónových atributů!

V životě lidském není nic jisté a každý den je jiný. Totéž lze říci o instalacích zabezpečovacích systémů - také tam je třeba posuzovat každou jednotlivou instalaci zvlášť a každá vyžaduje určité specifické úpravy v konfiguraci ústředny, žádná není zcela shodná s instalací předchozí. Proto výrobci zabezpečovacích systémů přidávají do konfiguračních možností vedle hlavních (základních) parametrů také parametry vedlejší (doprovodné), pomocí kterých lze systém jemně, ale přitom velmi účinně ovlivnit tak, aby byla potlačena nebo naopak zdůrazněna právě ta funkcionalita systému, kterou v daném konkrétním případě potřebujeme potlačit nebo zdůraznit. Řadu těchto vedlejších parametrů najdeme v části konfigurace zón (tedy vstupů ústředny, kam připojujeme jednotlivé senzory, pohybové detektory atd.), proto tyto vedlejší editovatelné parametry, které ovlivňují vyhodnocení stavu zónových vstupů nazýváme "zónové atributy" a protože právě ty se často hodí, mrkneme se jim na zoubek. A žádný strach, zahoďte předsudky, je to velmi jednoduché, atribut se volí prostým přešoupnutím šoupátka z polohy OFF do polohy ON a to vskutku nevyžaduje nijak vysoký mozkový výkon.

Jen pro úplnost - mezi hlavní (základní) zónové parametry (na vedlejším obrázku červeně orámované) patří např. "Typ zóny", který určuje základní chování zóny (24 hodinová, požární, okamžitá...), "Typ zapojení", který určuje, jak je detektor do systému zapojen aj. Tyto základní parametry jsou však někdy příliš "hrubé" a bylo by potřeba je ještě trochu upravit - a právě v tom okamžiku vstupují do světel ramp naše Zónové atributy (na vedlejším obrázku modře orámované). V továrním nastavení jsou všechny tyto zónové atributy neaktivní (nejsou povoleny), v případě potřeby si je musíme povolit pro každou zónu zvlášť. Pojďme si tedy stručně představit ty nejčastěji používané a zjistit, k čemu jsou dobré:

• Atribut FORCE - zóna, která má povolen tento atribut, může být v okamžiku zapínání systému do střežení otevřená, nemusí být v klidovém stavu, jako všechny ostatní zóny, které tento atribut povolen nemají.
  Typické použití: Pohybový detektor u klávesnice zdržuje obsluhu při zapínání, protože musí čekat, až se detektor pohybu "uklidní" (což může např. u bezdrátového senzoru trvat i 20 sekund). Pokud pro tento detektor (zónu) povolíme atribut FORCE, lze alarm aktivovat i pokud je detektor v poplachovém stavu, po jeho obnově do klidu jej systém začlení do střežení a při dalším narušení se již chová standardně.
  Nebezpečí: Mohou zůstat nedopatřením otevřené dveře či okna střežené magnetickým kontaktem v zóně s povoleným atributem FORCE.
• Atribut STAY - Systém lze různými způsoby (z klávesnice, mobilní aplikací, klíčenkou..) zapnout v tzv. režimu STAY. Pokud je systém zastřežen v tomto režimu, jsou zóny označené atributem STAY automaticky vyřazeny z hlídání. Pokud je systém zastřežen plně, atribut STAY se neuplatní.
  Typické použití: Částečné zastřežení objektu v případě, že uvnitř zůstávají lidé (zapnutí na noc). V tomto případě se atributem STAY označí pohybové detektory, aby lidé uvnitř nespustili svým pohybem poplach, ale aktivní zůstávají detektory na oknech a dveřích, pohybové detektory např. v garáži a jinde, kde se pohyb přítomných osob nepředpokládá.
  Nebezpečí: Riziko planého poplachu, pokud přítomné osoby vstoupí do zóny bez atributu STAY, snížená ochrana objektu, resp. riziko možných nehlídaných vstupů do domu, pokud není instalována plná plášťová ochrana (magnetické detektory na všech oknech a vstupních dveřích).
• Atribut Společná (zóna) - Každá zóna (detektor) může být přiřazena až do 4 různých podsystémů. Pokud je tento atribut neaktivní (továrně), vyhlásí zóna (definovaná jako Okamžitá) poplach vždy, pokud je zapnutý (ve střežení) alespoň jeden z podsystémů, do kterých tato zóna patří. To se hodí pro střežení např. trezorové místnosti, do které je možno vstoupit bez poplachu pouze po odkódování všech podsystémů, častěji ale potřebujeme tuto logiku otočit, tedy potřebujeme, aby daná zóna hlídala až tehdy, pokud jsou zapnuty do střežení všechny podsystémy, do kterých daná zóna patří. Jakmile se odkóduje jakýkoli z těchto podsystémů, zóna hlídat nemá, přestože ostatní podsystémy, do kterých společná zóna patří, zůstávají dále zapnuté.
  Typické použití: Čtyři různé kanceláře s jedinou společnou vstupní chodbou, kde je klávesnice (společná pro všechny kanceláře) a pohybový detektor. Do kanceláří chodí klienti a zákazníci a každá kancelář se kóduje nezávisle na ostatních podle potřeby. Tato vstupní chodba se z logiky věci má hlídat až tehdy když jsou zastřeženy všechny kanceláře. Jakmile dojde k odkódování byť jen jedné z nich, chodba již střežena být nesmí, jinak by klienti jdoucí do této kanceláře působili poplachy.
  Nebezpečí: Pokud nedojde k zastřežení některého z podsystémů do kterého společná zóna patří, nebude střežen ani příslušný společný prostor.
• Atribut Cross zóna: V továrním nastavení se každá zóna chová podle svého nastavení bez ohledu na stav ostatních zón. Někdy je ale potřeba vyhlásit poplach pouze po splnění podmínky, že během určité časové periody (konfigurovatelný parametr) dojde buď k dalšímu poplachu téže zóny nebo jiné konkrétní zóny. Nejčastěji se tato vazba používá u venkovních aplikací, které jsou obecně náchylnější ke vzniku planých poplachů. Atribut Cross zóna může tyto plané poplachy razantně eliminovat.
  Typické použití: Přístupová cesta je střežena venkovním pohybovým detektorem a také infračervenou závorou. Každý z těchto detektorů může za určitých podmínek (ptáci, divoká zvířata, námraza, sluneční odlesky...) vyhlásit planý poplach. Pokud ale podmíníme vyhlášení poplachu z pohybového detektoru tím, že např. během 30 sekund musí poplach alespoň jednou vyhlásit i závora a opačně (poplach ze závory podmíníme poplachem z pohybového detektoru), funguje celý proces následovně. Poplach jednoho z těchto detektorů spustí časovač a ústředna čeká, zda během definované doby (např. 30 sekund) dojde také k poplachu z druhého z detektorů. Pokud ano, dojde k vyhlášení klasického alarmu ústřednou, pokud ne, dojde k resetu čítače a poplach vyhlášen není. Pečlivým návrhem umístění detektorů a vhodným nastavením tohoto atributu lze plané poplachy zcela odstranit.
  Nebezpečí: Riziko snížené ochrany objektu. Pokud případný pachatel zná nastavené vazby a časy této funkce, lze takto svázané detektory obejít bez vyhlášení poplachu.

Tak toto jsou ony "zónové parametry". Jak z příkladů jejich praktického použití vidno, mohou Vám velmi pomoci v řešení specifických aspektů každé instalace, je proto určitě vhodné o těchto možnostech a jejich výsledném efektu vědět. Nejsou všemocné a neřeší vždy všechno, ale často Vám trhají trn z paty a i to se počítá. Ale nezapomeňte, je to s nimi jako s ohněm, jsou výborným sluhou, ale zlým pánem, proto je u každého atributu i upozornění na riziko, které za nimi může číhat. Holt - stejně jako v životě - je vždycky něco za něco.

Tento článek pochopitelně nemůže postihnout všechny případy, varianty a modifikace požadavků zákazníků stejně jako technických variací použitých zařízení, ale to není ani naším cílem. Koho článek zaujme, jistě si uvedené postupy a návody upraví k obrazu svému a vymyslí si vlastní "špeky a vychytávky" a přesně to je posláním těchto článků. Budeme velmi rádi, pokud nám napíšete a podělíte se s námi o Vaše vlastní zkušenosti a řešení v této věci na podpora@alarmprodej.cz.

Tým ALARM PRODEJ.CZ