TAMPER - přítel či nepřítel?

Pokud si necháte všemocným Googlem vyhledat význam slova TAMPER na internetu, dozvíte se spoustu zajímavých věcí, které ovšem většinou se zabezpečovacími systémy nijak nesouvisí. Zase ale budete vědět, že se tak říká třeba pěchovadlu na kávu. Pokud použijete slovník, budete na tom již o něco lépe a dozvíte se, že slovo TAMPER se z angličtiny překládá jako "falšovat" nebo ještě lépe "porušovat" či "komolit" a v tu chvíli už jste nasměrováni správným směrem. V zabezpečovací technice se totiž funkce TAMPER překládá v manuálech a dokumentaci obvykle jako "ochranný kontakt", což velmi přesně vystihuje její podstatu, význam a způsob vyhodnocení. Ale pojďme začít od Adama.

Co je vlastně zónový vstup...

Základním úkolem každé (prozatím uvažujme pouze drátové) ústředny zabezpečovacího systému je monitorovat stav na svých zónových vstupech, ke kterým jsou připojeny jednotlivé detektory a nějakým způsobem reagovat na změnu tohoto stavu. Drátový zónový vstup je u ústředen Eldes vždy realizován dvěma svorkami, z nichž jedna je vždy označena COM a druhá Zx, přičemž místo x je pořadové číslo vstupu. Ústředna Eldes ESIM384 je vybavena osmi drátovými vstupy, na její svorkovnici proto najdeme svorky označené Z1 až Z8 a mezi nimi svorky COM. Svorky COM jsou mezi sebou navzájem propojeny a proto je jedna svorka COM vždy společná pro dva sousední zónové vstupy, což snižuje potřebný počet svorek.

Propojení s jednotlivými detektory se pak realizuje velmi jednoduše - ze svorky COM vyjede vodič do detektoru, z detektoru se druhý vodič vrátí do svorky Zx a obvod jedné zóny máme vytvořen. Ústředna pak na každém takto vytvořeném zónovém obvodu (také se říká zónové smyčky) měří elektrický odpor a sleduje změny této pro ni veledůležité veličiny. Překročí-li změna hodnoty měřeného elektrického odporu hranice nastavené výrobcem, dojde k vyhodnocení změny stavu zóny. Jak prosté, milý Watsone!

Jednoduché není bezpečné...

Nejjednodušším obvodem, který takto můžeme vytvořit, je zkrat. Oba vodiče ze svorek Zx a COM se sejdou v detektoru a detektor tyto dva vodiče přes svůj poplachový výstup, kterým bývá kontakt relé (nebo dnes už spíše optočlen) spojí (zkratuje) nebo rozpojí podle toho, zda ústředně hlásí svůj klidový či poplachový stav. Ústředna pak na svém takto zapojeném vstupu měří buď odpor téměř 0 Ohmů (zkat) nebo nic (zcela rozpojený obvod). Některé (velmi jednoduché) ústředny takto skutečně fungují, jenomže na scénu právě vstupuje zloděj...

Většina pohybových či jiných detektorů určených pro alarmy pracuje s logikou poplachového kontaktu (optočlenu) NC (z anglického Normally Closed), tedy v klidu sepnuto. Důvod je jednoduchý - je tím ošetřeno, že pokud by detektor přišel z jakéhokoli důvodu o napájení, sepnutý kontakt rozepne a zóna se dostane do poplachového stavu. V opačném případě by po výpadku napájení detektor přestal fungovat, ale uživatel by se mohl domnívat, že je vše OK. A nyní si představme, že se - ať už zásahem šikovného lupiče či nějakým jiným zásahem (typicky nevědomky navrtaným kabelem ve zdi) - naše dva vodiče vedoucí z ústředny do detektoru zkratují někde cestou. V této chvíli může případný pachatel vesele tancovat před pohybovým detektorem, ten bude zuřivě ramplovat kontaktem svého poplachového výstupu (pokud při navrtání kabelu nepřišel i o napájení), ale ústředna se nic nedozví, stále měří zkrat na smyčce, což je pro ni klidový stav. To, že zkrat nastal jinde než v detektoru, nemá šanci zjistit. Proto se tento způsob zapojení zón v profesionální praxi nepoužívá.

Bezpečnější, ale nekomfortní...

Abychom se vyvarovali výše uvedeného průšvihu, můžeme zónu zapojit malinko složitěji a to tak, že na konci smyčky v detektoru zapojíme mezi naše dva vodiče kromě poplachového kontaktu detektoru ještě rezistor s určitou výrobcem definovanou hodnotou. Pokud ústředně pomocí konfiguračního programu sdělíme, že má zónu zapojenou tímto způsobem, začne na ní rozlišovat tři provozní stavy:

• Prvním stavem je stav klidový, kdy na takto zapojené smyčce ústředna měří určitou hodnotu elektrického odporu, danou sériově zapojeným rezistorem (u ESIM384 je to hodnota 5k6), +/- určitá tolerance, zohledňující odpor vedení, výrobní rozptyl skutečné hodnoty rezistoru od deklarované apod.
• Druhým stavem je stav poplachový, kdy hodnota měřeného odporu na smyčce překročí výrobcem definovanou mez, což nastane vždy při rozpojení smyčky poplachovým kontaktem detektoru nebo při přerušení smyčky cestou.
• Třetím stavem je pak rovněž stav poplachový, kdy ovšem hodnota měřeného odporu na smyčce klesne pod výrobcem definovanou mez, což nastane vždy při zkratu smyčky kdekoli cestou. Zkrat vedení totiž vyřadí z obvodu vřazený rezistor, proto je bezpodmínečně nutné, aby byl při tomto způsobu zapojení rezistor vložen až na konci vedení!

Díky tomu, že zkrat i úplné rozpojení obvodu je v tomto případě rovnocenně vyhodnoceno jako poplach na zóně, lze u ústředen Eldes takto zapojit jak detektory s poplachovým kontaktem typu NC (v klidu sepnuto) tak NO (v klidu rozepnuto):

Tak, teď jsme si ochránili vedení proti sabotáži lupičem či nešikovným řemeslníkem, jenže... Představme si, že uživatel ráno odstřeží alarm a řemeslníci mu začnou v objektu přivrtávat poličky. Že navrtali kabel si nevšimnou, stejně tak uživatel nemá šanci okamžitě zjistit, že se na klávesnici trvale rozsvítila kontrolka zóny s převrtaným kabelem. Alarm nehouká, proč by měl? Je odkódováno. K večeru je hotovo a všichni spěchají domů, jenomže ejhle! Nejde zapnout alarm, jedna nebo několik zón je stále v poplachu. V objektu se ten den vyvrtalo milion děr, vše je zapucováno, začištěno, kdy a kde se co převrtalo, už nikdo nezjistí :-(. Tento způsob zapojení zón se v profesionální praxi rovněž nepoužívá. Ani ne tak pro tu nekomfortnost popsanou výše, ale hlavně proto, že odpor na smyčce může (jedním i druhým směrem) časem občas přelézat do poplachových hodnot kvůli různým náhodným přechodovým odporům (nespájené kroucené spoje, nedotažené svorky) nebo naopak svodům mezi vodiči ve vlhku apod., jenže navenek se to vše stále tváří jako plané poplachy z detektoru na smyčce. No a servisní technik chodí a stále mění detektor za více a více odolnější (a dražší) typ a diví se "co to furt blbne", přitom problém je úplně jinde než v detektoru.

TAMPER je řešení!..

Aby vyřešili i tento zádrhel, vyvažují profíci zónové vstupy dvěma rezistory. Jeden (u Eldesu s hodnotou 5k6) zůstává stejně jako v předchozím případě trvale zařazen v detektoru na konci smyčky a umožňuje ústředně zozeznat případný zkrat smyčky, jak už bylo popsáno výše. Říká se mu vyvažovací a označuje se jako EOL rezistor (z anglického End Of Line). Znovu upozorňuji na to, že je bezpodmínečně nutné, aby byl EOL rezistor vložen až na konci vedení! Pokud je osazen v ústředně, jak se občas děje, nemůže ústředna zkrat smyčky pochopitelně zjistit. Druhý rezistor na smyčce (u Eldesu s hodnotou 3k3) pak zapojujeme paralelně s poplachovým kontaktem relé. Díky tomuto rezistoru nedojde při poplachu detektoru k úplnému rozpojení smyčky, nýbrž se k EOL rezistoru trvale zařazeném ve smyčce pouze přičte hodnota rezistoru druhého. Pokud ústředně pomocí konfiguračního programu sdělíme, že má zónu zapojenou tímto způsobem, začne na ní rozlišovat tyto provozní stavy:

• Prvním stavem je stav klidový, kdy na takto zapojené smyčce ústředna měří určitou hodnotu elektrického odporu, danou sériově zapojeným EOL rezistorem (u ESIM384 je to hodnota 5k6), +/- určitá tolerance, zohledňující odpor vedení, výrobní rozptyl skutečné hodnoty rezistoru od deklarované apod.
• Druhým stavem je stav poplachový, kdy se k hodnotě EOL rezistoru přičte hodnota druhého rezistoru, jenž je v klidovém stavu zkratován poplachovým kontaktem detektoru +/- určitá tolerance, zohledňující odpor vedení, výrobní rozptyl skutečných hodnot rezistorů od deklarovaných apod.
• Třetím stavem je stav poruchový, který nastane, pokud hodnota odporu smyčky je příliš nízká (zkrat smyčky) nebo příliš vysoká (rozpojená smyčka).

Nu a právě poruchový stav smyčky je oním TAMPEREM zóny! Jakmile ústředna zjistí tuto poruchu (poruchu tamperu, nebo-li poruchu ochranného kontaktu), spustí okamžitě sirénu a reportuje tento stav uživateli bez ohledu na to, že je alarm odstřežen. Uživatel tak okamžitě ví, že se stalo něco neblahého a zjistí to okamžitě i ten nešťastník, přivrtávající poličku. Problém je okamžitě zjištěn, lokalizován a může být ihned odstraněn. V případě pokusu o sabotáž je tento pokus okamžitě odhalen a sabotáž znemožněna. I pro servisního technika je funkce tamperu velmi cenná - na rozdíl od smyček zapojených bez možnosti vyhodnocení tamperu je totiž ihned zřejmé, že příčina problému může být kdekoli na smyčce - tedy nejen v detektoru, ale třeba v kabeláži nebo kterémkoli propojovacím místu na trase.

Takže?...

Někteří technici i přes nesporné výhody, které zapojení zón s vyhodnocením tamperu přináší, tento způsob zapojení nevyužívají, obávají se, že "s tím budou problémy". To je ale omyl! Pokud je instalace a zejména kabeláž provedena kvalitně, není se čeho obávat. Naopak z hlediska bezpečnosti nelze způsob zapojení zón bez vyhodnocení tamperu doporučit.

Zbývá jen doplnit, proč se říká ochranný kontakt, když se TAMPER vlastně týká přerušení vedení nebo jeho zkratu? Inu je to proto, protože každý pohybový či jiný detektor, určený pro zabezpečovací systémy, je skutečně vybaven jedním nebo i několika zpravidla mechanickými kontakty (mikrospínači), které brání tomu, aby se v detektoru někdo nepovolaný nepozorovaně "hrabal". Přes tyto spínače, které jsou v klidu sepnuté a označují se na svorkovnici "TAMPER", "TAMP", "TMP" či jenom "T", je vedena zónová smyčka. Pokud by někdo např. sejmul kryt detektoru, mikrospínač rozepne, tím smyčku přeruší a ústředna okamžitě vyhlásí tzv. TAMPER alarm. Chování ústředny při TAMPER alarmu lze konfigurovat, proto není skutečně třeba se této funkce obávat - odpověď na otázku z nadpisu článku proto jednoznačně zní  - TAMPER je přítel!

A bezdráty?...

Ochrannými mikrospínači jsou samozřejmě vybaveny i bezdrátové detektory, proto i bezdrátový prvek je chráněn proti neoprávněné manipulaci a může vyhlásit TAMPER alarm.

Tento článek nemá být vyčerpávajícím popisem dané problematiky, má pouze seznámit zájemce se základními principy. Další informace jsou dostupné např. v instalačním manuálu ústředny ESIM384.

Tým ALARM PRODEJ.CZ